Pojednání o smrti

27. října 2008 v 16:34 | (M@rketk@) |  Smrt
I kdybychom sebevíce chtěli, smrti neujdeme. Bez života by smrt neexistovala, jak míjejí dny, blíží se i ona. Nevíme, kdy nás pohltí, ale víme, že čeká. Budeme se muset vzdát všeho. Svět si ničeho nevšimne. Zmizí zrnko písku.Co bude po smrti? Nový začátek? Lepší? Horší? Prázdnota v nekonečném tichu? Převtělení se do nového života nebo něčeho jiného? Budeme žít znovu, od začátku, nebo budeme pokračovat ve svém životě, jen trochu jinak, než jsme zvyklí, nezávisle na fyzikálních zákonech, jak je známe nyní? Bojíme se smrti naprosto zbytečně. Nevyhneme se jí a nejspíš ani neovlivníme to, co bude po ní. Nikdo se ze smrti nikdy nevrátil (vyjma klinické smrti), proto nemůžeme vědět, co tento z mnoha konců skutečně znamená.Myslím, že smrt je jen další začátek, pokračování dlouhého příběhu, ve kterém každý z nás hraje svou roli, aniž by mohl ovlivnit scénář. Můžeme zahrát dobře nebo špatně, můžeme hrát dlouho nebo krátce, ale konec představení si neurčíme. Smrt není ničí nepřítel ani spasitel. Je neutrální, nemůžeme ji tedy nenávidět ani milovat. Můžeme nad ní sebevíce přemýšlet, ničeho tím nedosáhneme. Ne teď...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama